Znovu a znovu se vracím ke Knize proměn – jako čtenář, jako překladatel. Pokaždé se mnou rozmlouvá ten starý text nově. Podstatou jeho čtení je různočtení.

       Dokonce hned to první klíčové slovo – „proměny“, jež nese ve svém názvu, znamená právě tak „změnu“ jako „stálost“, právě tak stálost jako „lehkost“. Dvojznačnost slov, kterou Hegel podmiňoval schopnost jazyka vyjádřit ony hlubší, nefilozofickým jazykem nevýslovné pravdy, je tu překonána.

       Trojjediný význam toho čínského slova vyjadřuje tři aspekty textu, jímž staří Číňané před třemi tisíci lety zapsali svět do symbolů, v jejichž chování jako by se v zázračné zkratce opakoval pozornému čtenáři tajemný pohyb života jako událost a dění smyslu. Ano, hovořím o chování symbolů, jako by to byly živé organismy a nikoli jen pasívní znaky věcí. Hovořím o chování symbolů Knihy proměn v duchu té filozofické mentality jejích autorů a vykladačů, kteří tu knihu brali jako svého druha a přítele, jako živou bytost, s níž je dobré rozmlouvat o věcech veřejných i soukromých.

       Co je dobré, je i krásné.

       Na počátku čínské civilizace tak stojí obrazný text, jehož výsostným důvodem byla vůle k porozumění a jehož předpokladem byla schopnost dialogu.

       Čouské Proměny (Čouové nastolili svou vládu kolem roku 1127 př. n. l.) se vynořují z šerého dávnověku jako symbolický vzorec světa, který měl člověku pomáhat hlouběji nazřít existenciální situaci, jasněji porozumět její vnitřní dynamice a odpovědněji se rozhodnout. Toto nazření, porozumění a rozhodnutí – to je to, co leží mezi otázkou a odpovědí jako hraničními kameny této Velké hry.

       V této Velké hře se hraje na šachovnici o 64 polích, o 64 hexagramech, pokaždé znovu a jinak založených na vnitřně souvislé sestavě šesti proměnných čar. Do 64 hexagramů tvůrci Knihy ustavili univerzální obrazec světa, jeho bytí a žití. A to je ten první aspekt Proměn, jejich ontologická a kosmologická podstata.

       Z takto ustálené proměnnosti čar se však odvíjí proměnnost dějinné jedinečnosti, jedinečnosti jsoucna a individuálního lidského bytu. To je zařízeno tak, že proměnlivost výpovědí Knihy se nevyčerpává oněmi dvěma stálými opozicemi čar plných (nepřerušených, tvrdých, aktivních, jangových) a čar zlomených (přerušených, měkkých, pasívních, jinových). To je zařízeno tak, že ona jednou provždy daná, stálá proměnnost 64 kombinací se zmnožuje „náhodnou“ jedinečností situace toho „vrhu“ čar, ve kterém se tytéž čáry jeví jednou jako silné (starší, vypovídající), podruhé jako slabé (mladší, němé).

       Porozumět situaci podle hexagramů a čar Knihy proměn, to je především porozumět sám sobě. A to je ten třetí aspekt Proměn, ta jejich „lehkost“. Lehkostí rozuměj nenásilí, prostupnost, splývavost toho způsobu čtení, který je této Knize vlastní. Je to čtení oboustranné, obousměrné. Je to čtení, ve kterém čtenář a kniha si snadno mění místa; je to čtení, v němž pozice čtenáře a knihy je ambivalentní; je to čtení, při němž nikdy není s určitostí dáno, kdo je čtenář a kdo je kniha, kdo je ten, který čte, a kdo je ten, co je čten. Je to jiné čtení, nežli je to, na něž jsme uvyklí. Je to jiné čtení.

       Tak se stala tato kniha víc nežli posvátným textem. Tak se stala tato kniha něčím, co prostupuje veškeré dálněvýchodní myšlení, co zakládá síť jeho cest i rytmus jeho kroků. Tak se mohla stát knihou stejně magickou jako filozofickou, symbolickým analogonem, na němž vyrůstají pokusy uchopit svět jako astrologicky srozumitelné tělo kosmických znamení, právě tak, jako pokusy uchopit lidské tělo jako medicínsky srozumitelný svět energických bodů a cest.

       Na počátku v tomto jiném světě nebylo slovo, ale rozhovor.

Oldřich Král